Střepy (Kryl Karel)

Ami E Ami 1. V ulici leží stín spuštěný z vesmíru, E spadaly do hlubin figurky z papíru, Ami G F#(-) F E jednoho dne tě omrzí vše, čím jsi dosud žil, Ami Dmi Ami E (Ami) zbudou ti oči pro slzy a střepy z rozbitého zrcadla snů. 2. Koukáš se na lidi, všechno se propadlo, tvé oči uvidí odporné divadlo, všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš a zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů. Ami F Ami *: Broukáš si pomalu tesklivou melodii, F Ami když bloumáš ulicí, cítíš se sám, G F E Ami vyčteš si z křišťálu těžkou melancholii, F E říkáš si: měsíci, jsi starý krám! 3. Městem se míhají opilá zrcátka, oči ti říkají: lidi jsou zvířátka, pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn, F E Ami tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zrcadla snů.