Dědečkovy hodiny (táborová klasika)

Každý miluje něco, někdo víno, někdo ženy, někdo zpěv, někdo sází do Stasky a náš dědeček miloval, co…? A: Zákon praví v jedné větě, B: že druh druha hledá v světe, by založil krb rodinný, B: a tak holub má svou holubici, A: hoch své děvče milující B: a náš dědeček…. A,B: měl svoje hodiny. Refrén: A když šel na cesty, do kapsy u vesty hodinky dal, a smál se do kroku, jak v tomhle pokroku, na vše vyzrál. Díval se na lidi, zda někdo uvidí, že za vestou má poklad rodinný, ty svoje hodiny, jež mu tam jdou. A: Hodinky byly ze Švýcarska, B: snad, A: ručičky z jednoho kusu, B. šly docela tiše, A: bez rámusu, B: a stály, A,B: dvě koruny padesát Já je kupoval v Asu, a stály dvě koruny padesát. A když je natáhnul, pak na ně nesáhnul po celý den, díval se z postele jak tikají vesele do pěti jen. To jejich tikání, říkával ze spaní, Oni to jsou které mu tikaly, když chodil přes doly za babičkou. A: Dědeček už je dávno v pánu, B: přišla si pro něj ta zubatá s kosou, A: ale dříve než odešel, B: napsal na hřbitovní bránu. A,B: Neplačte děti mé, vždyť vám tu zůstane , někdo jiný ať visí ztrápeně, místo mě na stěně mé hodiny…!