Ve Vaňově na konečný (táborová klasika)

G D7 G Ve Vaňově na konečný šestky „eliny“, stojí hostinec samojediný. D7 G Když tam přijdeš připadáš si jak jsi lenivý, nepočítáš hodiny. C G Všechny společenské vrstvy, sedí pěkně pospolu, A7 D7 jen pár trampů divokých řádí vzadu u stolu. G D7 Nehleďte na ně tak z patra, že jsou rádi veselí, G že si mohou zazpívati alespoň dnes v neděli. C G Vždyť i barman starej trampíř dnes už v civilu, A7 D7 rád si s nima zazpívá při pívu: Ref.: G D7 Jó, hoši, vždyť já jsem taky býval mladíkem, G D7 G čundroval jsem vášnivě,tam pod Medníkem, C G A7 to byly časy,s dvěma kolťasy,k tomu fůra seňorit, D7 krůček do basy. G Proto kamarádi , bázeň nemějte, A7 D7 na pivo či na panáka vždycky ke mně zajděte a přitom si zapějte! G D7 Jó hoši,časy se mění ,zmizel koltů puch, D7 a nás trempířů je stále jako much. Sešla se zas parta trampů jednou v neděli, byli žízniví a prachy neměli. Radili se jak to sfouknout by se napili, vostudu neztropili. Šerif důležitě drbal svoji holou kebuli, cítil vůni pivečka a salámu s cibulí. Zkrátka nedá se nic dělat, nějak už to provedem, věřím, že se zdravou kůží z hospody snad vylezem. Vtrhli dovnitř jako bouře, barman pivo dal, když svá hrdla osvěžili zazpíval: Ref.: Jó, hoši, vždyť já jsem taky býval mladíkem,