Listopad (táborová klasika)

G 1.Léto, když sbohem nám dává, D7 G na bílých pavučinách, pomalu za ním jen mává: A7 D7 vždyť prchlo tak jako v snách. C Když vítr zafouká od polí, A7 D7 každého srdíčko zabolí. G Ami Podzimní listí uvadá, D7 G smutek se v duši vkrádá. Ref.: G D7 Jedenkrát, smíš mít rád, a jinak nic, G D7 jednou jen lásky sen, smíš prožít a pak nikdy víc. G C Nehledej, nepátrej, nenajdeš, co bys chtěl, A7 D7 aby Tě rád někdo měl. C G V žití kdo lásku svou někomu dal, A7 D7 ten jeho srdéčko si navždy si vzal. G C Jedenkrát smíš mít rád a srdce dát, D7 G než přijde listopad. 2.Sbohem, ach, sbohem buď mládí, lásky čas dávno už zhas, Odešlo co máme rádi, i Ten, kdo míval Tě rád. Zůstala jen krásná vzpomínka, která Ti v srdíčku zacinká. A srdce, jež láskou plálo, zapadlo do závějí.