Dopis do nebe (Nedvěd Jan)

E H A H Přišla chvíle, kdy déšť smutných myšlenek bloudil E A H spíš než smutných spíš pravdivých jen něco těžké jako svědomí ono to svědomí je dopis do nebe velké pravdy a hřích Černý tabule mraků a bílý světýlka hvězd a moudrý zákony lidstva a právo a čest všechno uvnitř je psáno a dáno na pospas všem jenom odplata patří jenom mě jen R: tak mi odpusť když můžeš, já vím musím jen chtít jestli sliby chceš zkusím, co uměl bych být snad ti zůstanu věrnej, až budu utíkat z cest až pravda nad láskou bude chtít vést Přišla chvíle kdy odraz tvoří průzračné já kdy se vymlouvat nejde říkat co se jen zdá i ty nejzazší kouty myšlenek, kdo líp kdo zná zoufalost úniků nepomáhá