I nebe pláče (Bravenec Lukáš)

|: C G Ami E :| C G Hukot kopyt koní ozývá se krajinou, Ami E chtěl bych jako oni, mít duši nevinnou. C G Bezbranně si stojí, hlídají svou stráň, Ami E C G Ami E támhle za tím chvojím nedržící zbraň, tak jako my. Bouřka, krupobití to Bůh nás varoval: „Hatíte své bytí, co jsem vám daroval!“ Kolik lidských srdcí a kolik slz to stálo C C7 když slavní mudrci, řekli, že maj málo – vzkaz pohromy. F C I nebe pláče, když z výšky vidí to, Dmi G G7 tolik zla tu dole, je mu to líto. C G I nebe pláče, a nikdo se nežení Ami E C G Ami E jenom jedno velký pole je v obležení – divnej svět Každý je strůjcem svého štěstí, jak si to zrovna udělá, jestli s rukou v pěsti, nebo s tváří anděla. A kdo má ruce znavené z té marné snahy dát lidem věci, co jsou správné a nemuseti brát jiný obrázek. Poslední salvy výstřelů a krajina utichá jen zvony znějí z kostelů a Madona zavzdychá. Kam tohle všechno spěje, komu se to počítá, kdo si tupou píseň pěje, kdo je liška podšitá – příliš otázek I nebe pláče, když z výšky vidí to tolik zla tu dole, je mu to líto. I nebe pláče a nikdo se nežení jenom jedno velký pole je v obležení - divnej svět už po sta let. Ná na ná...