Naposledy vložené
Úniková místnost Vlaková loupež
Nejčastěji prohlížené
Opomíjené

Já se vrátím (La Bohéme) (Hana Hegerová)

Tulák má v poli stoh, pak jen pár bosých noh, já vím, co mu zbývá. Na slámě tiše snít, za obzor pěšky jít, on si přesto zpívá. Je to neznaboh, jak by se modlit moh, on si pořád jen zpívá, že doma na stráni se vítr prohání a že tam voní hloh. Já se vrátím, já se vrátím, když srdce mám, kompas i krám. Já se vrátím, já se vrátím, na cestu k vám se ráda dám. Kolik let odsedět, čtyři, tři nebo pět, ještě vězni zbývá? Chleba kus, vody džbán, na řetěz upoután, on si přesto zpívá. Chtěl by povědět několik všedních vět, když se ven oknem dívá. Oázou na poušti je ten, kdo odpouští, co světem stojí svět. Já se vrátím, já se vrátím, i když se ptám, kam jíti mám. Já se vrátím, já se vrátím jak racek bílý k písčinám. V období dětských her hraje se vždycky fér, dětství je voda živá. Nikdo nám nebrání nabrat ji do dlaní, čas je liška lstivá. Nemá charakter, hraj dej nebo ber, a tak nám už jen zbývá pustit film pozpátku, jít hledat pohádku na místa dětských her. Já se vrátím, já se vrátím do dětských snů a k dětským hrám. Já se vrátím, já se vrátím, já cestu zpátky dávno znám. Dala jsem na pospas pohledy, gesta, hlas, jsem už jen napůl živá. Osudem zkoušená, samotou zkroušená, tak to už někdy bývá. A jak běží čas, zdá se mi, že se zas nade mnou rozednívá. Jen refrén ohraný sype sůl do rány a pálí jako ďas. A já se vrátím, já se vrátím, co bude dál, zpaměti znám. Já se vrátím, já se vrátím jak ten, kdo dlouho zůstal spát