Naposledy vložené
Úniková místnost Vlaková loupež
Nejčastěji prohlížené
Opomíjené

Já ráda vzpomínám (Hana Hegerová)

Tak už je tady čas, kdy láska nastavila dlaň a zeptala se nás, kdo bude vlastně platit daň. Utíkat bez placení, to nemá žádný styl, povinnost zuby cení tak jako krokodýl. Teď už je tady čas, kdy láska nastavila dlaň. Ač říkám: zaplať bůh, tak všechno sama zaplatím. Já nenávidím dluh, to ale asi bude tím, že tys mně zůstal dlužen i trny od růží, ne všichni muži u žen se takhle zadluží. Já nenávidím dluh, a proto ráda zaplatím. Teď není radno lhát, když srdce v prachu leží. Mám důkaz lásky dát, to je to, oč tu běží. Ty uslyšíš to rád, však pochopíš jen stěží, já ráda vzpomínám. Vždyť ty sis mě chtěl brát, dnes na tom nezáleží, já byla jedinkrát tak šťastná a tak svěží. To nebyl jenom klam, nač dosud ráda vzpomínám. Já schovala jsem pláč na starý hřbitov do tújí pod prázdný květináč, vždyť nejsem z těch, co litují. Dny s tebou byly krásné, i noci bez jiter. Vzpomínka nevyhasne, byl jsi jak Jupiter. Já schovala jsem pláč, vždyť nejsem z těch, co litují. Teď není radno lhát, když srdce v prachu leží. Mám důkaz lásky dát, to je to, oč tu běží. Ty uslyšíš to rád, však pochopíš jen stěží, já ráda vzpomínám. Vždyť ty sis mě chtěl brát, dnes na tom nezáleží, já byla jedinkrát tak šťastná a tak svěží. To není sebeklam, já pořád ráda vzpomínám.