Naposledy vložené
Úniková místnost Vlaková loupež
Nejčastěji prohlížené
Opomíjené

Petr a Lucie (Mon vieux Lucien) (Hana Hegerová)

Já vím, že si chceš se mnou hrát na Petra s Lucií. Když pořád meleš mám tě rád, tak to mě ubíjí. Teď mluvím já a tak ty kuš, jen jednou ukaž že si muž vem na mě řemen, nebo nůž a třeba mě zab, ať vím, že si chlap. Už nech těch hloupejch otázek a vlahejch pohledů já nejsem svatej obrázek a leccos dovedu, mít čerta a ne anděla, to bych si rady věděla já vím, že se to nedělá tak mě aspoň hlaď, nebo vem si lať a řádně mě zmlať. Tak ať. Nezboří se chrám, jak ty by sis přál. Ale život sám, neuletí. V duchu počítám, co by nás tak stál, malej dům a krám. Co se hrabeš v tom šupleti polož to…polož to smích … … Jó ty mě chceš nahnat strach, no ne… Pojď ke mě aspoň trochu blíž a nech ten prázdnej stůl. A řekni o čem pořád sníš, vždyť si jak Sonambul. Já chci být matka, ty buď šroub. Jen tím bys v ceně u mě stoup. Tak nestůj tam jak solnej sloup. Koukáš jako mnich, to máš z těch svejch knih. Já vím, že si chceš se mnou hrát na Petra s Lucií. Když pořád meleš mám tě rád, tak to mě ubíjí. Už konečně se jednou vzmuž. Buď zlíbej moji sladkou růž a nebo vem si na mě nůž, teď musíš hrát hop, nebo budeš trop slzami pak zkrop můj hrob. Tadydatadyda… To koukáš… Tadyda… No co čumíš… Zmizni…zmizni…zmizni… Tak pojď