Tři přání (Adendum)

C Dmi 1. Příběh, který právě teď, chystám se vám vyprávět, G C trochu připomíná svět, kam se velcí nepouští. Čtyři muži na poušti dali stařečkovi pít, a on řek, že vyplní jim tři přání. 2. První nejstarší si přál, dej mi zámek, ať jsem král, druhý boháčem chtěl být, třetí tisíc dívek mít. A co přál si nejmladší, to už se nikdo nedoví, vždyť v pohádkách jsou jen tři přání. Pouští křáčí dál a dál, vzhůru k bílým oázám, ten nejmladší se svým čtvrtým přáním. 3. Dříve, než bys okem mžik, stál tu zámek, dívek šik, teď si stojí v tváři tvář, boháč, král i otrokář. Kam se poděl nejmladší, to už se nikdo nedoví a v pohádkách jsou jen tři přání. Pouští kráčí dál a dál, vzhůru k bílým oázám, ten nejmladší se svým čtvrtým přáním. 4. A pak přišla žízeň zlá a s ní i bouře písečná, smrtí stojí tváří v tvář, boháč, pán o otrokář. Tak proč prosí, chtějí pít, vždyť mají vše, co chtěli mít a v pohádkách jsou jen tři přání. 5. Možná řek by mnohý z vás, tenhle příběh odvál čas, svět se stále otáčí a tři přání nestačí. Kdo mi tohle všechno řek, možná že ten nejmladší, když tudy šel za svým čtvrtým přáním.