Žiji v Praze devět let (Marton Rony)

D A Když jsem tenkrát přiletěl svět do dlaní vzít D Studovat jsem u vás měl, pár let v Praze žít První den jsem oněměl, vážil každý krok D A D A v mém srdci orloj zněl, celý další rok G Praha je Staré město, Kampa, Prašná brána D nabřeží, Malá Strana, Strahov časně z rána D7 Sto věží, Loreta a Hradčany jdou spát G já toužím kouzla vaší krásné prahy znát Začal jsem ji poznávat a též lidi v ní Občas myslet na návrat, snít jak člověk sní Pak jsem náhle objevil v lidech nový svět vznikl celek z mnoha chvil, zážitků i vět Praha je menza, kolej, aula, ticho v sále knihovna, spousta stránek, zkoušky a tak dále a občas debaty o tom jak má se žít já toužím s vámi nyní stejnou cestou jít Když v mé rodné zemi skryl slunce tmavý stín Nový domov pro nás byl v Praze naštěstí Žiji u vás devět let, necítím se sám mám svou práci, ženu, svět, dítě, lásku k vám Praha je Prosek, metro, lidé, spousta práce, a malá dcerka která brzy začne ptát se starosti, krásné chvíle, jak už to má být když do svých rukou svoje štěstí můžeš vzít