Závidím, že umíš hrát (Guitar Man) (Bobek Pavel)

Odjakživa přál jsem si jenom jedno a zkoušel jsem to tisíckrát mít kytaru co zpívá a umět na ni krásně hrát Já to zkoušel každé ráno div jsem si prsty nezapletl jenže nebylo mi dáno struny rozeznít tak aby žasl celý svět Teď už možná líp mě pochopíš snad jak hrozně ti závidím, že umíš hrát Já už dávno vím, že je láska krutá a čím více uniká tím více po ni toužíš a zdá se být až nebetyčně veliká A já teď žárlím když tě vidím jak kytara v tvých rukou zní a všechno to co při tom prožíváš to chtěl bych taky prožít s ní Teď už možná líp mě pochopíš snad jak hrozně ti závidím, že umíš hrát Závidím, že umíš tak hrát A tak mi zbývá jenom doufat že i když jsem ji nezkrotil aspoň jednou týdně bude tvářit se vlídně až ji budu naproti A já zůstanu ji věrný i když mě pořád odmítá a budu s něhou dál ji laskat až bude ........ rozbitá, přísahám Kdybych jako ty já to s ni uměl byl bych štěstím bez sebe sázel bych tony do strun jako šperky jako jasné hvězdy na nebe Já ale vím, že s tím co umím nemůžu přijít před lidi a tak jsem aspoň ten co poslouchá a tajně tiše závidí Teď už možná líp mě pochopíš snad že tolik ti závidím, že umíš hrát Jééé ...