Čabúzy (lidovky)

ČABÚZY Příšlo to jak na komando, že jsem dostal rekomando, abych si vzal patróny a ručnici, a abych si sed honem na vůz a jel ke strejdovi z Čabúz, střelit si tam ňákou ramlici. Sňal jsem ze zdi flintu, co s ní dědové, bránili Prahu, když přišli Švédové, namazal jsem jí celou petrolejem, prolil volejem, tu ručnici. A pak jsem ji nabil střelným prachem, třeste se strachem páni zajíci. A k tomu nutné věci zbalil jsem si do vaku, tři flašky slivovice a tři flašky koňaku a potom jako malej mysliveček, trandil tou pražskou elektrikou ke vlaku. Na nádraží pan průvodčí, pořad kolem mne se točí, pak povídá kampak jedeš pytláku ? Když jsem mu řek, že do Čabúz, ukázal mi honem na vůz a zavřel mě vzádu v hitláku. A tak za dva rýnský měl jsem extra vůz, jel jsem pohodlně z Prahy do Čabúz, Čabúzy to je moje rodná víska, je mi tak blízká a milá mi. Tam starostu proto že je malej na zimu balej ještě do slámy. Neb chudák nezmohl se ještě ani na zimník, a v poledne tam práskaj prknem vo rybník. A v téhle vísce je můj strejda hajnej, no von je pytlák ale hajným chtěl by být. Jen mne spatřil ten můj strejda, tak povídá vot že jejda, jak pak se máš a co děláš můj hochu, jen jsem si sed na lavici, už mi nabíd slivovici, co mi před tím šlohl z baťohu. Teta koukala se na to divně ňák, brousila si zuby asi na koňak, strejdovi ale zachutnala více ta slivovice, pili do noci, a pak že si uděláme výlet, že půjdem střílet z boží pomocí. Do lesa přišli jsme a tma už byla hluboká a strejda se v tý tmě tam někde chytil do voka, tak jsem ho praštil flintou přes palici, neb jsem si myslel, že to svině divoká. Strejda ještě v lese ležel, když jsem přes Čabúzy běžel, byl jsem celej vyděšenej, k svý tetě. Hledám hledám milou tetu, takovou však benedetu, nespatřím, co budu na světě. U zdi leží lahví plná polička, teta na posteli dělá zajíčka, povídám ale moje milá teto, co pak je tohleto za pozice, Ona na to s úsměvem mi dodá, že prý mi prodá kůži z vopice. Od těch dob zanevřel jsem na svou tetu, na Zúzi, a nechci víc myslet na tu noc a na ty hrůzy. A nechci nikdy jak malej mysliveček, už více spatřit svoje rodný Čabúzy.