Šlapu loukou (Náplava)

A E A E 1. Když mám náladu toulavou, když táhne mě to ven, A E F#mi E F#mi sbalím vak a řeknu pak: buď každý pozdraven, A E A E tou cestou dál, co dobře znám, co dobře znáš i ty, F#mi E F#mi tenkrát jsme jeden druhému nechtěli hrát na city. A E A E R: Šlapu loukou plnou bodláků a brnkám si tu svou A D A tu píseň věčnejch tuláků, Hmi D A co jim stačí, co jim stačí, že jen jdou. 2. Pak přišla chvíle, a co má být, kdy řekl jsem: rád tě mám, a od tý doby, nevím proč, se toulám jenom sám, stopy tvý už zvolna zarůstaj' trávou, kapradím, že tvá cesta zpátky nevede, stejně jak ty dobře vím. R: R: