Jackova píseň II. (táborová klasika)

C G7 1) Strýček Jack když narodil se, to bylo slávy, C pan starosta gratuloval, bučely krávy. G7 Táta z něj chtěl, každým coulem, námořníka mít, C G7 proto máma dávala mu slívovici pít. C G7 C R: Jack se strašně vody štítí, jak má námořníkem býti, G7 C původem z moravské vísky, moře nezná za to zná whisky. 2) Když Jackovi kvapem táhlo na čtrnáctý rok, řek' mu táta:"Teď uděláš do života krok, máma ti dá slivovici a já vokurku a pojedeš třetí třídou až do Hamburku". R: Jack se strašně vody... 3) V Hamburku, hned za nádražím, v první ulici, Jackovi se začlo stejskat po slivovici, zapad' do první putyky, už z ní nevyšel, šestapadesát let o něm nikdo neslyšel. R: Jack se strašně vody... 4) Když mu bylo sedmdesát let a jeden den, pohádal se s putykářem, zaplatil, šel ven, dojemný to vskutku pohled na tu postavu, jak s vlajícím plnovousem kráčí k přístavu. 5) A tak Jack, co vetchý stařec, dílem náhody, poprvé v životě spatřil tolika vody, řek' si:"Hele slivovice." Skočil tam a pil a než přišel vodě na chuť, Jack se utopil. C G7 C R: Tak dlouho se vody štítil, až se na tu vodu chytil, G7 C daleko od rodné vísky, zhynul na vodu a né whisky.