kočka na rozpálené střeše (Farna Ewa)

Tak pojď dnes se mnou bloudit po střechách. Až se tma s nocí sejde, o nic víc přece nejde. Osm ztrát se vleče v zádech každičké z nás. Pohled můj, ten děsí i strach. A kdo mě zná, ten chodí po špičkách. A kdo přede jako já, ví, devátá už na věži odbíjí. Tak pojď! R: Jen já, ta kočka z rozpálený střechy znám svět, ať je to peklo nebo ráj. Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy. Mňau, mňau ? když uslyšíš, tak jsem to já! Obdiv tvůj, ten nosím na tlapkách. Kdo mě zná, ten chodí po špičkách. A kdo přede jako já, ví, že hodina koček už odbíjí. R: Jen já, ta kočka z rozpálený střechy znám svět, ať je to peklo nebo ráj. Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy. Mňau, mňau ? když uslyšíš, tak jsem to já! Jen já, ta kočka z rozpálený střechy znám svět, ať je to peklo nebo ráj. Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy. Mňau, mňau ? když uslyšíš, tak jsem to já! Rec: Pohled můj, ten děsí i strach. A kdo mě zná, ten chodí po špičkách. A kdo přede jako já, ví, devátá už na věži odbíjí. Víš proč? R: Jen já, ta kočka z rozpálený střechy znám svět, ať je to peklo nebo ráj. Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy. Mňau, mňau ? když uslyšíš, tak jsem to já! Jen já, ta kočka z rozpálený střechy znám svět, ať je to peklo nebo ráj. Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy. Mňau, mňau ? když uslyšíš, tak jsem to já!