Varhany v Olivě (Kryl Karel)

Varhany v Olivě pozbyly zvuku, je mlha a ticho a nevidíš břeh. A na místo mozku, jenž vedl by ruku, jen pistole píší po šedých zdech. Ve jménu humanity. Být vděčný té ruce co zbytky ti hází, když není co jíst a je vánoční čas. Být němí jak ryba, jež na stole schází, pásy na dlažbě ti rozdrtí vaz. Ve jménu humanity. Ve stáji v seně ti vykážou byt, to abys denně se přiblížil Kristu. A přirazí k ceně i slovíčko lidu, apřirazí k ceně i sádrovou bistu. I slova jež slýcháš i vzduch, který dýcháš, tvou radost, tvůj pláč i hlad. Pod varhany v Olivě ticho sedívá, už pastýři Ježíše přivítali. Koledy hladem ti žaludek zpívá, v refrénu zahrají samopaly. Ve jménu humanity. Vejménu humanity.