Když (Nos Pepa)

Emi D G 1. Když bezhlavost svým okem klidně měříš, C D G ač tupen, sám že nejsi bezhlavý, Emi D G když, podezírán, pevně v sebe věříš, C D G (Hmi C D G) však neviníš svých soků z bezpráví. 2. Když umíš čekat beze mdloby, lží obtáčen jsa, neupadat v lež, když, záštím oblit, sám jsi beze zloby, slov ctnostných nadarmo však nebereš. 3. Když umíš snít, a nepodlehnout snění, když hloubat znáš, a dovedeš přec' žít, když proti triumfu i ponížení jak proti svůdcům společným jsi kryt. 4. Když nezoufáš, nechť poctivá tvá slova jsou kroucena, by úskok z nich se stal, když hroutí se tvé postavení a znova jako dělník lopotíš se dál. 5. Když spočítat znáš hromadu svých zisků a na jediný hod vše riskovat, zas po prohře se vracet k východisku a nezavzdechnout nad hořem svých ztrát. 6. Když přinutit znáš srdce své i čivy, by s tebou vytrvaly nejvěrněji, ač tep i pohyb uniká ti živý a jen tvá vůle káže: vytrvej! 7. Když něhu sneseš přílišnou i tvrdost, když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal, když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král. 8. Když řekneš svými vteřinami všemi: mně, čase, jak bych závodník byl, služ, pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi, a, co je víc, pak, synu můj, jsi muž!