Na břehu (Radek Čihák)

Černá tma se rozestoupí – blíž Na konci světa světlo jasné rovněž zhasne, víš Znalý konce, nevyrušíš čas Řádky touhy, čáry šmouhy Na polštáři zůstal pouhý vlas V hodinách se tikot stmívá První stín má temný klín Vesmír se dnes neukrývá, vesmír má barvu žlutou k půlnoci se pomodlím ref: Stanul jsem na břehu a sbírám odvahu střelka se točí dokola, vzhůru či dolů po svahu Svírán prostorem: Mám přání: Nemít přání Až se kola rozjedou, syrou tmou tehdy se zase hloupě budu ptát, proč se vše musí stát Až se kola rozjedou, od tebe za tebou zeptám se vody, ohně, vzduchu a hejna duchů Svíčka letí a na stropě je bezejmenný kříž Zvonek cinká, láska spinká, kámen nůžky, papír, bič a plyš Okna píseň oprýskaná něžně vzdychá tónem paměti Vírou zmáčen, pochybami vláčen na polštáři slzy z perleti Kalich vůní prochází se pokojem, v němž zbytky dechu sál Zaklínání nad svítáním – v boji loutek nikdo nevyhrál Meluzína zapomíná na bonton, když hučí vzkazy loňských doteků Slůvka dálek, prázdný šálek, zajíknutý pokoj v úleku ref: Stanul jsem na břehu a sbírám odvahu...