Jako vždycky (Radek Čihák)

Jako vždycky svítí lampy,děda oťukává zem Stále stejný stíny města kde to jsem? Televize šahá do tmy, běžím znova do ulic najít aspoň malý vrátka – zase nic Pokryteckej chodník láká, stejně za rohem to znám ač to nemá smysl, stejně utíkám V autobuse pasažéři, šofér v duchu usíná někde vzadu brečí dítě, už je tma ref: Kde jsou ty pěsti, co denně do zdi buší ztratily se v ulicích, tak zase musim jít Kde jsou ty tváře, ty miliony duší co si daly slovo ve čtrnácti, že chtěj žít? Zkouším kliky, obezváním zvonky, tady asi nikdo nebydlí náměstíčka, parky, dvorky, domky – bez lidí Feťák, děvka, taxikář či fízl, pasák poslanec a cizí pán venku zkrátka není vůbec nikdo – každý sám Kolikrát jsem chtěl už zmizet, kolikrát jsem toužil jít Zapomněl jsem vždycky kudy – a byl klid Děda holí vyťukává rytmus marných nadějí Poslední je někde skrytá – v závěji ref: Kde jsou ty pěsti, co denně do zdi buší