Masaryk (táborová klasika)

Masaryk nás svolává, rozkazy nám vydává, vstávejte, vy čeští legionáři, zlá vojna vám nastává. Každá česká matička má na vojně synečka, ta se musí každičkého rána podívat do slunéčka. Když je slunce červený, synáček je raněný, ale když to slunce jasně svítí synáček je veselý. Kdybyste to mámo má, matičko, kdybyste to věděla, co já na tý vojně zkusit musím, plakat byste musela. Kdybyste to, táto můj, tatíčku, kdybyste to vy věděl, jak jsem se já na zelený louce pod kulometem svíjel. Když je palba nejprudší, naše rota útočí, naše rota, rota kulometná, Masarykovi hoši. Přiletěla koule zlá, prorazila prsa má, já se loučím se svou drahou vlastí, která mě vychovala. Celý národ naříká a pláče všude slyšet samý vzlyk, že nám zemřel drahý otec vlasti Tomáš Garrigue Masaryk. Tomáš Garrigue Masaryk chodil s náma na žejdlík, to si žádnej z dnešních prezidentů už nemůže dovolit.