Sklípkani (Maxa Martin)

1. Ve městě kralují sklípkani, v soumraku tmu do ulic vyhání. Pod těžkým portálem zavzdychala kamenná ženská bez ruky. Pak otevřela oči, v údivu zvedla obočí a pokrčila rameny. R: Tak to tu vážně ještě nebylo aby tu korzovali pavouci. Co lidí tady dřív jen chodilo, co písní znělo tady za noci. 2. Sklípkani, prach a křídla netopýrů pavoučí nožky sochám berou míru. Jinak je ve městě docela klid, pláčou tu jen zbytky karyatyd. A mě rve srdce na kusy, když sochy roní slzy a smutně krčí rameny. R: Tak to tu vážně ještě nebylo... 3. Kolem se cosi plíží a spřádá sítě, hrůzně se usmívá a šeptá chci tě. Zrychlená káča otáčení, zrychlený klapot a běh, zrychlené hodiny padají ze zdi a zaráží dech.