Lásko, mně ubývá sil (Ostatní)

A 1. Ja sam pozde vecer jsem do salu vesel, E sedl za stul a uslysel smich, Hmi E7 Hmi E7 krasna se zdala a na mne se smala, Hmi E7 A ja se zeptal, jak rikat ji smim, jestli chces, tak mi tykej, a jak chces, mi rikej, A7 D mas-li touhu, tak libat me smis, E7 a bila jak svice uz nerekla vice, A ja se dival, jak seda si bliz. 2. Pak jsem ho spatril, on k silakum patril, a vzapeti zamiril k nam, ja citil, jak blednu a dech muj se krati, ja maly byl a byl jsem sam, to, co potom se stalo, me uplne vzalo, mel zacit a prave me zbit, vsak znicil me plany, rek' namisto rany slov par, dodnes slysim je znit. A D R: Rekl ji:"Lasko, mne ubyva sil, A ja rikal si davno, ze bidnym jsem byl, D ja citil se kralem, ted chudak jsem malem A a v mlhach se ztraci muj cil," E7 A rekl ji:"Lasko, mne ubyva sil." 3. Dal vim, ze zmizel jak spadane listi, ale jeho stin nezmizel s nim, my dal tu hru hrali a ve dverich stali, i tam s nami stal ten stin, byla krasna jak nebe, ja slysel sam sebe, jak si rikam, ze nepujdu dal, ted nevim nic o ni, jen hlavou se honi tech slov par a stin, co tam stal. R: