Sbohem, lásko (Ostatní)

C F G C F G 1. At bylo mne i ji tak sestnact let, C Ami D7 G7 zelenym udolim jsem si ji ved', C C7 F Fmi byla krasna, to vim, a ja mel strach, jak rict, C G7 C F C kdyz na rasach slzu ma velkou jako hrach. C7 F Dmi Emi Ami R: Sbohem, lasko, nech me jit, nech me jit, bude klid, Dmi G7 C C7 zadnej plac uz nespravi ty my nohy toulavy, F Dmi Emi Ami ja te vazne mel moc rad, co ti vic muzu dat, Dmi G7 C F C nejsem zadnej ideal, nech me jit zas o dum dal. 2. A tak sel cas, a ja se toulam dal, v kolika udolich jsem takhle stal, hledal sluvka, co jsou jak hojivej fac, buhvi, co jsem to zac, ze prinasim vsem jenom plac. R: Rec: Ja nevim, kde se to v cloveku bere - ten neklid, co ho taha z mista na misto, co ho nenecha, aby byl sam se sebou spokojeny jako vetsina ostatnich, aby se usadil, aby delal jenom to, co se ma, a rikal jenom to, co se od nej ceka, ja proste nemuzu zustat na jednom miste, nemuzu, opravdu, fakt. R: