Děvče, smůlu máš, je můj (Vondráčková Helena)

Tak jednoznačný signál v oku, k tomu průhledná hra boků. Jen tak mezi námi, děvče, smůlu máš, je můj. Kdybych byla dobrá víla, snad bych ti ho přikouzlila. Jen tak mezi námi, děvče, smůlu máš, je můj. Vím své. Ty však vůbec nemáš zdání, jak je krásné naše milování. Cítím, jak mě jeho náruč v nepohodě chrání. Jen si chystej útok v plné zbroji. A nevěř, že jen o mě stojí. Jen tak mezi námi, děvče, smůlu máš, je můj. Proč se snažíš kalit vodu? Máš za námahu nula bodů. Jen tak mezi námi, děvče, smůlu máš, je můj. Vím své. Ty však nemáš vůbec zdání, jak je krásné naše milování. Cítím, jak mě jeho náruč v nepohodě chrání, chrání. >Jen tak mezi námi, děvče, smůlu máš, je můj. Kromě tebe každý ví to, až je mi tě skoro líto. Jen tak mezi námi, děvče, smůlu máš, je můj. Vím své. Ty však nemáš vůbec zdání, jak je krásné naše milování. Cítím, jak mě jeho náruč v nepohodě chrání. Jen tak mezi námi, děvče, smůlu máš, je můj. Smůlu máš, smůlu máš, je můj!