Když mě přijmeš do svých svátků (Vondráčková Helena)

Vím, jak jsi háklivý na přesný řád, tradic a návyků se nelze vzdát. Vánoční soukromí chceš mít, jak měls, návraty k rodičům a Jingle Bells. Což takhle zásad svých se pro mě zříct, nejsme jen přátelé, jsme snad i víc. Odpusť, že ptám se dál, proč zdobit máš jen svůj vlastní strom, proč ne ten náš? I já snad zářit mám v těch větvích, zářit od začátků jak spasný břeh v tvém světě bezbřehém. Vždyť možná já jsem jeden ze tvých vážných nedostatků a rázem třeba najdeš Betlém. Když mě přijmeš do svých svátků. Vím, že sen vánoční vždy sníváš sám, měl bys mě pozvat tam, kam vstoupit mám, mohla bych šťastně znít v tvých rolničkách, potichu vešla bych jen po špičkách. I já snad zářit mám v těch větvích, zářit od začátků jak spásný břeh v tvém světě bezbřehém. Vždyť možná já jsem jeden ze tvých vážných nedostatků a rázem třeba najdeš Betlém. Když mě přijmeš do svých svátků. O ta vrátka tajná, o ta jen tě žádám, třeba smích v nich schází a ten ti já dám. I já snad zářit mám v těch větvích, zářit od začátků jak spásný břeh v tvém světě bezbřehém. Vždyť možná já jsem jeden ze tvých vážných nedostatků a rázem třeba najdeš Betlém. Když mě přijmeš do svých svátků s mou láskou. Když mě přijmeš do svých svátků