Ke hvězdám (Vondráčková Helena)

Kdo výš, kdo dál, co stále snílky láká v bouři k dálkám plout. Víc chtít a znát, sám vládnout křídly ptáka, spoutat říční proud. Ke hvězdám něco táhne nás, je v nich žár i mráz, smích, pláč. Ke hvězdám, bludným svítilnám, které zvou: "Pojď k nám tou tmou.". Syn tvůj či můj, ten zmůže dávné přání, vůni dálkám krást, už být hvězd pán a vrýt do prázdných plání čáry dlouhých brázd. Ke hvězdám s velkou výpravou, cestou lákavou, dál, dál. Ke hvězdám, kráskám půlnočním já se vznášet smím dík snům. Ke hvězdám něco táhne nás, je v nich žár i mráz, smích, pláč. Ke hvězdám, bludným svítilnám, které zvou: "Pojď k nám tou tmou.". Ke hvězdám něco táhne nás, je v nich žár i mráz...