Klusem (Vondráčková Helena)

Házel hlavou plavou, hořel hřívou. Sotva´s uhnul kopytům, prolít loukou jak jíl. A houslistů se stranil s hrůzou. Mandel žíní byl bez smyčců ráj. Klidně se pás. Klusem! (klusem!) Hnal se tenkrát. Klusem! (klusem!) Bral to letem. Stromům se stačil vyhnout. Letěl! (letěl!) Sotva kdo nás zdrží! (zdrží!) Strach mi brání spadnout, vždyť sedí za mnou. Byl to blázen, stále se jen řehtal. Rychlost on měl v krvi, jasně, v běhu snad musel spát. A voněl a voněl tak, jak má kus dálky vonět. S loukou svou chtěl by tu zůstat. Byl to blázen, stále se jen řehtal. Rychlost on měl v krvi, jasně, v běhu snad musel spát. A voněl a voněl tak, jak má kus dálky vonět. S loukou svou chtěl by tu zůstat. Klusem! (klusem!) Hnal nás tenkrát. Klusem! (klusem!) Jeden s čapkou, jen bičík mu vzduchem svištěl. Sedlem (sedlem) točil, křičel: Spadneš! (spadneš!) Nevěděl, že týdny už na něm jezdím. Mávla jsem mu schválně rukou, zblednul. Poznal mě, že jsem to já, kdo ohradu přelézá. To za ním, vždyť voněl tak, jak má kůň dálkou vonět, loukou svou. Chtěl by tu zůstat. Klusem!