Měsíc nad Vermontem (Vondráčková Helena)

Měsíc zapadá, do strun vítr uhodí, myslí, že už spím. Měsíc zapadá, já v desátém poschodí, usnout neumím. Na mapě záclon, tam o patro výš, se pomalu stín zastaví. To asi tím, že ty jako já bdíš, snad o mně si s tmou vyprávíš. Měsíc zapadá, do strun vítr uhodí, myslí, že už spím. Měsíc zapadá, do strun vítr uhodí, myslí, že už spím, měsíc v jedenáctém poschodí.