Moje říkanka (Vondráčková Helena)

Páni za mnou táhnou ba i brousí, češou si vousy a žehlí tvář. Jeden lítá, druhej cestu kříží, třetí se plíží jak noční žhář. Dva, tři, čtyři, pět, z kola ven všichni hned. Ta moje říkanka je všechny rozpočítá, kdo má jít a kdo je zván. Jen jeden jako vítěz vyjde z toho síta, pokaždý ten samej pán. Nejednomu zjara srdce hárá, verše mi čmárá, jsou kulhavý. Každej říká, že mi něco koupí, ty jejich roupy mě nebaví. Raz, dva, dva a půl, nad všema lámu hůl. Ta moje říkanka je všechny rozpočítá, kdo má jít a kdo je zván. Jen jeden jako vítěz vyjde z toho síta, pokaždý ten samej pán. Měl by podle pravidel tu býti, nosit mi kvítí, když zakejvám. Proč se teda jedinej mi ztrácí a dá to práci, než přijde k nám? Raz, dva, milión, jen ať má rád mě on! Ta moje říkanka je všechny rozpočítá, něco vám teď prozradím, to, že on jako vítěz vyjde z toho síta, je jen tím, že podvádím. Ta moje říkanka je všechny rozpočítá, něco vám teď prozradím, to, že on jako vítěz vyjde z toho síta, je jen tím, že podvádím, je jen tím, že podvádím, je jen tím, že podvádím, je jen tím, že podvádím...