Možná to ví někdo třetí (Vondráčková Helena)

Schovávám v hrníčkách prošlé lístky státních drah. Zbytky snů na víčkách, rána jsou bledá na židlích sedá prach. Proč jsi tam a já tu? Kdy přijde čas návratů? Kde máš lístek zpáteční? Možná to ví někdo třetí, ani ty (ani já) ani ty, ani já. Já jenom vím, jak čas letí, musím jít, (musím jít) zase dál. (dál) Dny se jak šíp kolem mihnou, jako stín, (jako klam) jako stín, jako klam. I ranní čaj má chuť divnou když jsi sám. Vybírám ze schránky pohlednici barevnou. Slova jsou hádanky, poutníci, kteří kolem mých dveří jdou. Proč se zdá vzdálené, to nač sáhnout můžeme? Proč se lidé míjejí? Možná to ví někdo třetí, ani ty (ani já) ani ty, ani já. Já jenom vím, jak čas letí, musím jít, (musím jít) zase dál. (dál) Dny se jak šíp kolem mihnou, jako stín, (jako klam) jako stín, jako klam. I ranní čaj má chuť divnou když jsi sám. (když jsi sám Možná to ví někdo třetí, ani ty (ani já) ani ty, ani já. Já jenom vím, jak čas letí, musím jít, (musím jít) zase dál. (dál) Dny se jak šíp kolem mihnou, jako stín, (jako klam) jako stín, jako klam. I ranní čaj má chuť divnou když jsi sám. (když jsi sám aaa,...)