Obrazem se stát (Vondráčková Helena)

Práská bič, cválá pryč houf dní uplynulých. V blátě let splývá v šeď pár stop, zasype sníh. Proč každá chvíle je stejně šílená ? Proč jen se řídí pudem stád? Já někdy říkám zmámená - nebylo by marné jednou obrazem se stát. Nepokoj je jen stroj, tak má pokoj nám dát. Svět však dál ovládá a já musím se ptát. Proč každá chvíle je stejně šílená ? Proč nechci chvíli rozum brát ? A tak ti říkám zmámená - nebylo by marné jednou obrazem se stát. Na mistrovském plátně se nežije špatně. Tam sotva co brání o neumírání snít. Namaluj obraz můj a svůj, já zakleju nás. Jen pojď blíž, ještě blíž, jen pojď obejít čas. Pojď rozšířit fámu, tu senzační fámu, že klidně jde v rámu stát. Jsme mistrovským dílem, teď zůstaly chvíle stát.