Proto dám vodu svým květinám (Vondráčková Helena)

Dávám vodu květinám ve vázách kde žíznivějí, já vím. Znám tu žízeň a cítím podobnou, když scházíš. Já znám tu touhu vyhnat květ, vonět a krášlit svět. Povadlá květina ta je jako já, než vstoupíš. Proto dám vodu svým květinám. Fialkám, cyniím, azalkám. Ty mi sám zas dáš pak ze dlaní vláhu jak květinám, svým květinám, co žízní. Vláhu jak květinám, svým květinám, co žízní. Když se únavou cítím šedivá, tak růže mi půjčí nach. Narcis dá mi zas žlutou do vlasů i s vůní. Než přijdeš s novou kyticí, té staré tu dávám pít. Do těch dob, než i mě zase napojí Tvá náruč. Proto dám vodu svým květinám, zase dám vodu svým květinám. Vždyť ty sám mi dáváš bez ptaní vláhu, jak květinám, svým květinám, co žízní. Vláhu, jak květinám, svým květinám, co žízní.