To je tvý Waterloo (Vondráčková Helena)

To je tvý Waterloo, konec výher, jasnej pád. To je tvý Waterloo, orel s trůnem se už kácí. Teď se svou šerpou ubohou můžes se jen kát. Mně ležíš spoután u nohou, ztrácíš majestát. A setník tvůj štít zakryl sítem pavoučím. Já teď poroučím a druhej ztrácí. To je tvý Waterloo, kterým splácíš starej hřích. To je tvý Waterloo. Co je s jízdou? Nemáš žádnou. To je tvá píseň labutí, píseň pro můj smích. A kalich s hořkou pachutí přijmeš z rukou mých. Zde podpiš vlastní ortel černý na bílým. Já svý docílím a budu mít pod mou. To je tvý Waterloo, smutnej zánik, jasnej pád. To je tvý Waterloo, doba králů se už krátí. Tři chudý koňský povozy z dálek přichvátaj. Tvou duši černou povozí černej vozataj. A polní oltář bude tečkou za bitvou. Já jsem paní tvou a to teď platí. Hlavu neskláněj, ať vidím pláč. Koně uháněj zdupanou trávou. Co je s tvou slávou? To je tvůj zánik a tvůj pád. Jsi pod mým přímým velením, s tím se nedá hnout. A na můj ostrov Helenin půjdeš zestárnout. Tam je vás víc než tucet, Pán Bůh žehnej vám. Já jen zakejvám a budeš v mracích. To je tvý Waterloo, dravec sám pad do mejch pout. To je tvý Waterloo, orel s tůnem se už kácí. Tys neměl, neměl podlehnout. To nesmíš. Kdo mě má rád, mě předem ztrácí. Tys neměl, neměl podlehnout. To nesmíš. To je tvůj zánik a tvůj pád.