Toužíš (Vondráčková Helena)

S láskou, s tou já se už nepotkám. Tak proč málo spím? Proč se chvěju, když jsem s ním? Váhám, mám strach, že si mě to osedlá, jsem hned pobledlá, hned se červenám, jsem jak šílená bez vážných důvodů. HV: Já to znám, proto já radu ti dám, nenech všechno náhodám, lásce šanci dej jen tím, že dáš ji znát. Obě: Toužíš říkat mu, že východ slunce v očích má, tak neváhej a říkej, šeptej mu to do spaní. LB: A hřej a hlaď ho, co ti brání? HV: Chceš mu dárek dát, tak sebe dej. HV: Líbej s čistou něhou, kterou cítíš snad. LB: To cítím. HV: Pak přijde volný pád až k ohňům v podzemí, kde oči oněmí, všechno dát se smí. LB: Mám ráda. HV: Dej důkaz. LB: K němu táhne mě můj proud. HV: Zkus ho přivinout. LB: Tak proč na rtech mám pár pout, proč jen mlčím čím dál víc, když mu toužím tolik říct. Obě: Toužíš říkat mu, že východ slunce v očích má, tak neváhej a říkej, šeptej mu to do spaní. HV: Hřej a hlaď ho, co ti brání? LB: Chceš mu dárek dát, tak sebe dej. LB: Lásce nejde uniknout, běž se hezky oblíknout a něco podniknout. HV: Já snad sáhnu k tajným zbraním, důvod máš. LB: Tak s úsměvěm ho omráčím. HV: A znič ho sukní nejkratší, Obě: To potom každý muž je náš, je náš. Obě: Toužíš říkat mu, že východ slunce v očích má, tak neváhej a říkej, šeptej mu to do spaní. HV: A hřej a hlaď ho, co ti brání? Chceš mu dárek dát. LB: Tak sebe dej. Obě: Nenech už ho jít.