Ty Mi Vládnout Máš (Vondráčková Helena)

Ty líně spíš, ve tváři mír, krásně sám. Co prsty mý? Už vůbec nevíš, že je v dlani tvý mám. Já kdysi nekonečná láska tvá, já, v níž ses tenkrát zhlíd´, jsem mimo hru, jsem přesně tam, kde chtěls mě mít. Ty mi vládnout máš, tak jen zábran nech a já se přičiním, stačí jen říct. Ty mi vládnout máš, je to zvláštní pech, jsem jenom ženská, ty jsi víc. Ráj, byl tu snad ráj, jablka sváru, sváru ty jsi v něm rval, první housle hraj za svůj groš lásky vládni mi dál. Vždyť tenhle svět muž určil sám, tvář mu dal. Kdo chtěl tu mít jen spousty prachů, drogy, moc a tak dál? Já bez nich dovedla bych krásně žít jen z tvýho - mám tě rád. Jsem k smíchu, viď? Ty se mi můžeš, můžeš smát. Ty mi vládnout máš, je to správný, fér, ty smíš i krev mi pít z tepen a cév. Ty mi vládnout máš, tak mě na hůl ber, jsem jenom ženská, ty jsi šéf! Ráj, dočista ráj, kde se dá koupit, koupit a co by stál? Zatím pij svůj čaj, dřív než se vzbouřím, vládni mi dál. Svět, co si vymyslel chlap, páchne sobectvím, je samý šrám. Můj podíl z něho si schráb´, neprávem závislá teď na tobě, právem se ptám: Proč mi vládnout máš? Rovnoprávná jsem. I tos mi umožnil, pyšni se tím! Proč mi vládnout máš? Proč jsi dál mým snem? A zas ti naletím. Ráj, jakýpak ráj? Řeknu zas: chápu, chápu, špatně si spal. Vzpouro má, good bye! Za svůj groš lásky vládni mi dál!