Zrychlený dech (Vondráčková Helena)

Svět je závoďák, dravá žízeň dlouhý smyk, chvíli trýzeň, štěstí, cit. Já cítím to tak. Svět je fajn i pech, život v sázce, plný plyn, oheň v lásce, tvrdý stín, zrychlený dech. Mám ráda chvíle, kdy se můžu trochu bát, kdy se mám s kým a o co prát. Ptej se mně, co všechno zní ve mně. - Smíš (tvář svou blízko mi nech) Mám v očích hořlavá úbočí, když (když mám zrychlený dech) Všecko vnímám, všecko zvládám, síly za deset mám. Vždycky, když se trochu zadýchám. Svět je závod všech, startovní dráha, sen i strach, lety vzhůru, strmý svah, moře i břeh Nepředstírám vzdech život má rád plný plyn, žhavou lásku, jas a stín, zrychlený dech. Já jenom těžko snáším tváře beze snů lhostejných lidských ledovců. Ptej se mně, jak často zdáš se mi. - Smíš (tvář svou blízko mi nech) Tmou ranní vklouznu ti do dlaní, když (když mám zrychlený dech) Každou krásu chápu tuším celou duší a vším. Přitom horce dýchám vzrušením. Svět má spousty střech, spousty lidí, aut a měst. Však i slunce umí hřát a kytky kvést. Chodím bosá tmou, prsty cítím trávu růst, prudká žízeň horkých úst zrychlí mi dech. Svět zůstal v dálce, tratím ztlumil návěstí. A hlídá blízká rozcestí. Ptej se mně, o čem teď zdá se mně. - Víš. (tvář, tvář, ústa mi nech) Já vlastně cítím se úžasně, když (když mám zrychlený dech) I když tuším, teď to přijde, teď se nadechnout mám, tak se radši z lásky zadýchám.