Arakadabra (Arakain)

V temné kobce sloužící vědám tajemným, kolem baňky kouřící těžký sladký dým. Pavouk fešným hávem skryl přístroj kouzelný, krucifix i pentagram, noci bezesný. Zlato mění v olověnej prach, zaříkadla, kouzla, čáry na stěnách. Bledou tvář mu halí dlouhej vlas, kousek z jeho kouzel dříme v každým z nás. Babský ucho, žabí hlen, černá magie, kdo ví co děd zmatený v rauši vypije. V dáli soví houkání a krkavců řev, k šílenství ho dohání - dá Medvědí krev. Zlato mění v olověnej prach, zaříkadla, kouzla, čáry na stěnách. Bledou tvář mu halí dlouhej vlas, kousek z jeho kouzel dříme v každým z nás. Už jen kousek, vím, věčné mládí vykouzlím, starcům nevrlým a zlým šanci dám. Cestu správnou znám, všechno potřebné už mám, malý krůček ke štěstí, to slovo však zapomínám. Zlato mění v olověnej prach, zaříkadla, kouzla, čáry na stěnách. Bledou tvář mu halí dlouhej vlas, kousek z jeho kouzel dříme v každým z nás. Zlato mění v olověnej prach, zaříkadla, kouzla, čáry na stěnách. Bledou tvář mu halí dlouhej vlas, kousek z jeho kouzel dříme v každým z nás.