Šašek a Adriana (Bartošová Iveta)

Zas malátnější procitám, zas proležím den celý Jsem stále sama, ty jsi tam, kam povinnost ti velí Teď musím síly posbírat, jen žádné naříkání Pojď, šašku! Jestli máš ji rád, tak rozvesel svou paní Nařídil mi kníže: „Než se z bitvy vrátím, moji drahou zatím rozptyluj a chraň!“ Ač jsem zámky zamknul, okna jistil mříží, někdo se sem vplížil, podívej se naň! Kolem hlavy mé se bělá, otřel se mi o týl, snad si ze mě šaška dělá tichošlápek – motýl! Z mého nosu na mě civí, šimrá jako divý – pčík! Potom ať se někdo diví, vytasím-li zbraň Nezmýlí mě tvoje drzá pýcha motýlí! Ať paní má se nebojí, já vyzval jsem tě k souboji, jak víš Motýla mi nejspíš kníže z lásky posílá Zas můžu na chvilku se smát, pojď, motýlku, mě pošimrat, pojď blíž Až se střet přiostří, pak přijde zásah a tvůj pád! On ti sed na ostří! Ne, tvého kordu nemusí se bát Rozptýlí mou (tvou) paní jasná perleť motýlí Je špatným terčem pro čepel, ta nesmí setřít z křídel pel... Ty smíš!