Cesta mořem (Matuška Waldemar)

Cesta mořem, cesta toulavá, námořník svou lásku rozdává. Kdo chce s námi kolem světa plout, ten na lásku si nesmí vzpomenout. A když vítr plachty napíná, moře nám svou píseň zazpívá. Až zas poplujem v širou dál, kdo z vás by se jen, hoši bál. Nikdo z nás cest dalekých se neleká, v přístavu nás nikdo víc už nečeká. Tu lásku, kterou lodník má, dávno jiný objímá. Život pro nás nic není, jenom samý loučení, nevím proč bych teda tolik o něj stál. Život pro nás nic není, jenom samý loučení, nevím proč bych teda tolik o něj stál. Ztracený a opuštěný v tmách, potácí sed koráb na vlnách. Bouře o něj tříští zlobu svou, za chvíli nám zmizí pod vodou. Námořník, co v životě měl rád naposledy smí si zazpívat. Až zas poplujem v širou dál, kdo z vás by se jen, hoši bál. Nikdo z nás cest dalekých se neleká, v přístavu nás nikdo víc už nečeká. Tu lásku, kterou lodník má, dávno jiný objímá. Život pro nás nic není, jenom samý loučení...