Dej si říct (Matuška Waldemar)

Když v temnotách se pobřeží ztrácí a když hejna bílých racků jdou už spát, když i čas jen odpočívá a neběží, šeptám tiše té, co dávno ji mám rád. Tak pojď a dej si říct, co ještě chtít můžeš víc, já sázím všechno nebo nic. S láskou ti dávam co věno i svůj dům a stůl a jméno, štěstí, co mi s tebou vyjde vstříc, tak pojď a dej si říct. Vlny šplouchají a pláž v písku dřímá a z dálky tmou jen bójky cinkají. No a já tu té své jisté dávám dobrou noc a do ucha jí šeptám potají. Tak pojď a dej si říct... Mě už dávno málo těší věčně žít jak poustevník a sám si vařit sám si stlát. Jak jen dívka ta může být tak upjatá, když jí denodenně říkám napořád. Tak pojď a dej si říct co ještě chtít můžeš víc, já sázím všechno nebo nic. S láskou ti dávam co věno i svůj dům a stůl a jméno, štěstí, co mi s tebou výjde vstříc. Tak pojď a dej si, dej si říct, co ještě chtít můžeš víc, já sázím všechno nebo nic. S láskou ti dávam co věno i svůj dům a stůl a jméno, štěstí, co mi s tebou výjde vstříc.