Hahou, koně mí (Matuška Waldemar)

Ve mdlém světle ranním kdy už se nedá spát dojdu s tebou k starým saním co u vrat budou stát. Bílou zimní plání pár kopyt zazvoní my vsednem do těch saní a prásknem do koní. K ránu sen si dávám zdát, saně z dávných dob v něm vídám stát. Pár kopyt stříbrem o led zazvoní, a v tu chvíli prásknem do koní. Hahou (hahou), hahou, koně mý, leťte dál, (leťte dál) jak vítr nad zemí. Mám ráda hodinu ranní a sníh, tak leťte, koně mý vraní. Mám rád tu hodinu ranní a sníh, tak leťte koně mý vraní. Cestou někde v polích kde sníh je do všech stran možná z větví stromů holých se zvedne hejno vran. Lesklé koňské šíje se vzepnou, samý sval a já jen křiknu hijé a pojedeme dál. Sníh je bílý do všech stran na něm v dálce hejno černých vran. Tvý koně v páru se vzepnou samý sval a už pádí bílou plání dál. Hahou (hahou), hahou, koně mý, leťte dál, (leťte dál) jak vítr nad zemí. Mám ráda hodinu ranní a sníh, tak leťte, koně mý vraní. Mám rád tu hodinu ranní a sníh, tak leťte koně mý vraní.