Honec krav (Matuška Waldemar)

Ami C 1. Po zasmušilé pustině jel starý honec krav, Ami C den temný byl a ševelil dech větru v stéblech trav, Ami C Ami tu honec k nebi pohleděl a v hrůze zůstal stát, F Ami když z rozervaných oblaků viděl stádo krav se hnát. Ami C Ami F Ami R: /: Jipijaej, jipijajou, to přízraky táhnou tmou. :/ 2. Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé a na bocích mu plápolaly cejchy řeřavé, oblohou se neslo jeho kopyt dunění a za ním jeli honci až k smrti znavení. R: 3. Ti muži byli zsinalí a kalný měli zrak a marně stádo stíhali, jak mračno stíhá mrak, proudy potu máčely jim tvář i košili a oblohou se nesl jejich jekot kvílivý. R: 4. Tu jeden honec zastavil a pravil:"Pozor dej, svou duši hříchu uvaruj a ďáblu odpírej, bys' nemusel pak po smrti se věky věků štvát a nekonečnou oblohou to stádo s námi hnát." R: