Divnej čas (Mišík Vladimír)

věčnost se zamkla v hodinách i ta se někdy unaví v ulicích líně sedá prach hvězda nepadá nemůžu si přát a divný vůně divnej chlad na rtech kůra mrazivá jako když končí listopad hvězda nepadá začínám se bát a už je blízko nás už slyším jeho hlas a brzy vejde dál přichází divnej čas do očí padl jeho stín a pomalu nás objímá i srdce stichla napětím když hvězda nepadá musíme si přát zkouší se ukrýt v nás a mluví jeho hlas a už se pozval dál přichází divnej čas