Ty II (Mišík Vladimír)

Je březen černé nebe nad městem voní deštěm ještě jednou to všechno spočítám aspoň ještě jednou Procenta štěstí, procenta smutku to co jsem dostal, to co jsem vyhrál to co jsem propil, to co jsem ztratil po cestě to co jsem získal poctivě i nepoctivě plnoletost i špatnou pověst a papírovou zlatku po strýčkovi ve vestě Strýček byl legionář, válčil na Piavě a byl tak poctivý, že když se vrátil neměl práci zato měl hodnou ženu a na rukou tetování a smysl pro legraci a k stáří rakovinu po celý život nenáviděl válku a všechnu její špínu on byl z těch lidí kteří poletí do vesmíru. Já nezdárný synovec zrozený za války vychovaný v míru pod očima kruhy jak smuteční pásky nemohu spát a v této černé promoklé noci počítám metály života a šrámy z tvojí lásky Ty spíš a možná že se ti zdá něco tak krásného že na to nikdy nebudu mít Tak si alespoň vymýšlím tohleto povídání abych to nějak vydržel bez tebe do svítání Dobrou noc jsi krásná i když spíš, dobrou noc je slyšet jak přichází den pomalu jako by se vracel z flámu Bloudí ulicemi kolem hospod a chrámů teď dřímá, zastavil se na rohu spi já nemohu, spi já nemohu.