Ztracený podzim (Mišík Vladimír)

Prořídlé plátno platanů a kleny zasklené deštěm. Jak dlouho tu ještě zůstanu, jak dlouho tu smím být ještě? Mou bludnou ledvinu po ránu vždy sevřou studené kleště. Jak dlouho tu ještě zůstanu, jak dlouho tu musím být ještě? Má zmizelá pradlenka nepíše, smutné jsou večery bez ní, jen její olezlý kožíšek mě ve vůni fialek vězní. Život mi ubíhá v oblacích, jen po troškách z něho kradu, když sklenku za sklenkou obracím ztracený v bezlistém sadu.