Hadí uštknutí (Pacifik)

Vítr hladí hlavu tvou a stromům zmítá korunou Jako by věděl, že se ti stejská Jako by tušil hadí stisk a v bouřce taky trochu risk Když v lese prší a venku se blejská Jako by hrom po tobě sjel na mokrou zem O tomhle uštknutí si povídáme rozjímáme v divným pohnutí Váček s jedem lásky chlad Stín kreseb z kůže co má had Je dopis, nad nímž oči se poulí Plánům dohořel už knot Ten prostor vyplní vzduch plot Na truc nadějím, co v koutě se choulí Rozdupanej na popel je i náš svět Tulácký přikázání neplatí a cizí lidi stojí za tratí Už nebalíme vak, nehledáme vnuknutí Jen dělíme se jak z ořechů skořápky A podvědomej strach z hadího uštknutí čeká skrytě u poslední zastávky zhořkla jádra poznání a lesem voní jen mátový čaj tu jizvu v duši zachrání jen kamarádi, co tě z vandrů znaj Je to hloupí tady stát pozvání lesů odmítat zatím co dým z ohniště stoupá v botách suchý jehličí znát, jak smůla utiší rány stromům, když kůra se loupá jako potok v zimním spánku mrtvej strom čekáš, kdo z propasti se navrátí, když z kořenů tě život vyvrátí Už nebalíme vak, nehledáme vnuknutí Jen dělíme se jak z ořechů skořápky A podvědomej strach z hadího uštknutí čeká skrytě u poslední zastávky zhořkla jádra poznání a lesem voní jen mátový čaj tu jizvu v duši zachrání jen kamarádi, co tě z vandrů znaj