Alexandro! (Javory)

Utíká s hlavou rozpálenou leká se už i svého stínu pospíchá ale nechce nikam dojít a v prstech svírá mokrou hlínu utíká pryč před rozhodnutím kterou že cestou se má vydat k návratům se už nedonutí strachem je bílý jako křída Kdo zradí lásku zradí sebe to nejde zpátky už nikdy nikdy vrátit je vidět pořád menší kousek nebe který se jednou navždy ztratí Klopýtá v bázni roztěkané kroky mu vedou každý jinam marně zní jméno milované do noci kde se plouží vina myšlenky ovce zatoulané se ve tmě nemají kam schovat šílenství už jim říká pane marná jsou vžechna moudrá slova Kdo zradí lásku zradí sebe to nejde zpátky už nikdy nikdy vrátit je vidět pořád menší kousek nebe který se jednou navždy ztratí Hvězdo sviť nám dál stezkou kterou každý z nás musí projít někdo s písničkou hezkou s věčným tichem ten kdo se bojí