Kámen (Javory)

Můj kámen. Už ani nevím pokolikáté jsem se s ním vláčel nahoru do kopce. Jenomže kousek od vrcholu, jako už tolikrát, se mi vysmekl z rukou a skutálel se do údolí. Zas a znova se pro něj vracím. Už dávno bych ten marný boj vzdal, ale z horské stráně cítím vůni naděje, že tentokrát se to určitě podaří. Tady je můj kámen. Opřený o starý kmen, jakoby ukolébaný zpěvem, který sem odněkud z dálky doléhá. A já pomalu sbírám síly k dalšímu pokusu. Kámen zdědil sílu skal kámen v říčním proudu stál kámen orlí hnízda zná kámen s námi zůstává. Ví, kdo koho měl rád poznal pýchu i pád ať byl pomník či hrad uměl bez bázně stát cítil zblízka jak slunce září chutnal slzy co sklouzly s tváří ten kámen v žilách lávu má kámen žárem plápolá. Vrátí ozvěnou zpět příboj falešných vět věčně daleký cíl pro tvůj bláznivý let až pak překonáš pláně moří zpátky k majákům křídla složíš svá křídla hlavu trápenou na kámen zemi slíbenou.