Balada z parku (Neckář Václav)

Svou tvář měl stářím vrásčitou Hřebíkem hůlku pobitou Chodil sám Stále sám... Já vídal jej, jak přihrben Napichoval celý den Projeté lístky z tramvaje Kam vítr je svál Chodil městským parkem A každý kout tu znal Pod stromy se s deštěm ukrýval Všechno nepotřebné, co odložil náš svět Našel svojí hůlkou naposled A kdo by se ptal po ceně Té chvíle snění zlacené A poezie ztracené Kam vítr ji svál Bydlel v suterénu S oknem nad zemí Po ránu Se zdravil se všemi Svět vycpaných ptáků A starých pohlednic Svět prodřených fraků Není víc Milion zápalek si skryl Aby z nich jednou postavil Lodě v lahvích, které nevypil A plout v nich chtěl v dál Kdo to za nás určí Je to málo nebo dost Žít stále něčí minulost Kdo to za nás poví Zda to stačí Nebo ne Čím životy jsou si podobné Pak jednoho dne nepřišel A už jsem o něm neslyšel Nikdy víc Nikdy víc A kdo by se ptal po ceně Té chvíle snění zlacené A poezie ztracené Kam vítr ji svál Kam vítr ji svál...